Co když vráska není jen stopa času... ale i otisk emoce?

Věděli jste, že vaše tvář není jen zrcadlem emocí, ale i krajinou, kterou formuje čas, dech a duše?
Stejně jako se v přírodě střídají roční období a proměnlivé počasí, i naše tělo prochází svými vlastními cykly. A právě emoce jsou jako jemný vítr v těchto cyklech – neviditelné, ale hluboce přítomné.

Ve staré čínské medicíně je každá emoce spojená s jedním z pěti základních orgánů. Emoce nejsou „dobré“ nebo „špatné“. Jsou to přirozené projevy života – proudící, měnící se, dýchající. Jako listy, které padají na podzim, jako jarní výhonek, který se dere ze země.

Těchto pět emocí – smutek, radost, přemítání, hněv a strach – není náhodných. Každá má své místo, svůj rytmus. Každá se dotýká jiného orgánu a přináší jiný otisk do našeho těla i tváře.

• Smutek proudí skrze plíce – je jako výdech, jako podzim.
• Radost sídlí v srdci – hřeje jako letní slunce.
• Přemítání (hloubání) je zakořeněné ve slezině – tíha pozdního léta, uzemnění.
• Hněv patří játrům – pohyb vzhůru, jako jarní výhonek.
• Strach se ukrývá v ledvinách – jako ticho zimy.

A stejně jako dech – nádech a výdech – mají i emoce svůj přirozený cyklus. Když se necháme unést jednou z nich a zůstaneme v ní „zaseknutí“, přestává vše plynout. Tělo se napíná, dech se krátí, tvář tuhne.

Představ si to jako tanec přírody. Vědomý dech, který proudí tělem. Emoce jako vlnky v řece, které tě jen omývají. Nejsi svými emocemi – ony tebou pouze procházejí.

Tato stará moudrost nám může pomoci podívat se jinak na stavy, jako je například deprese. Není to “něco, co se nám stalo”, ale spíše zaseknutí v jednom bodě přirozeného cyklu. A pochopení tohoto pohybu může být prvním krokem k návratu do rovnováhy.

V následujících kapitolách se společně podíváme, jak se tyto emoce projevují nejen v těle, ale i na naší tváři – ve vráskách, napětí, výrazech. A jak s nimi můžeme jemně pracovat, vnímat je a nechat je jít.